Leden 2009

Hokejista

30. ledna 2009 v 22:05 | Lúca |  jednorázové p.
Příběh o lásce
Můj přítel Patrik je hokejista, začínal s hokejem asi v šesti letech. My jsme se poznali na hokeji, já chodila fandit a on se mi líbil. Jelikož po sezóně bývá autogramiáda, tak jsem se rozhodla, že půjdu. Bylo tam hodně lidí, ale dalo se to. Před autogramiádou jsme si všichni fanoušci i hráči sedli na led a říkali jsme pokřiky. Já jsem si sedla vedle Patrika, a ten se na mě pořád usmíval a já na něho. Podepsal se mi na dres a kšiltovku, bylo to hezké. Najednou se mnou Patrik začal bavit a já jsem mu odpovídala. Pak řekl ,, No já musím jít do šatny, ale mohu ti dát své číslo a mohli bychom někdy na večeři, nebo na oběd co ty na to?" a já ,,No jo ráda si tvé číslo vezmu." Já jsem ho prozvonila a by si mohl uložit mé číslo. A asi za dva dny mi zavolal, jestli bych nešla na oběd, tak jsem souhlasila. Na oběd jsme chodívali každou sobotu a pak jsem začali spolu chodit. Dokonce jsem byla párkrát na tréninku. Jezdím i ven s Patrikem, on totiž říká, že jsem jeho štístko. A když jsem na zápase tak se mu daří, dokonce je i o tom příklad, ale to je už jiný příběh.



Zamilované žirafy

25. ledna 2009 v 16:29 Svět pohádek
Žirafky

V Africe na savaně žijí žirafy a také tu začíná naše pohádka o zamilovaných žirafách. Mezi nimi byl jeden velký rozdíl, který velmi zajímal rodiče. Žirafa se jmenovala Julie a žirafák Adam . Julčina rodina byla bohatá, ale rodina Adama byla chudá a to vadilo rodičům Julie. Adam měl Julii velmi rád, chodili spolu do školy, ven, dokonce se někdy spolu učili. Ale když Julčini rodiče zjistili, že Adamova rodina je chudá, zakázala Julii se stýkat s Adamem. Julie se s ním, ale scházela pořád. Jednou byli v přírodní rezervaci, tak kde žila Julie a Adam, byli pytláci. Když Julie šla ze školy sama, tak toho pytláci využili a Julii unesly. To však viděl Adam a hned se vydal za rodiči Julie, ale ti mu to nevěřili. A tak se Adam vydal hledat Julii sám. Naštěstí Julie byla chytrá a mazaná. Dokázala si poradit a pytlákům utekla, ale nevěděla kde je a jak se dostane domů. Adam Julii hledal už tři dny, ale nepřestal ji hledat a hledal dál. Po čtyřech dnech Julii našel, ale Adam byl vyčerpaný, ale k Julii došel. Julie byla šťastná, že vidí Adama, ale nic ji neřekl, protože usnul. Až se probral byl už doma a vedle něho byla Julie a její rodina, která přišla poděkovat a omluvit se. Adam se později zeptal jakože je doma a otec mu odpověděl, že ho sledoval s kamarády: ,, Až jste usnuli, tak jsem váz odvezli domů."
Nakonec rodiče Julii dovolili se stýkat s Adamem a později si Adam Julii i vzal za ženu. A Julčini rodiče se s Adamovou spřátelili.


Rozhovor s obyčejným člověkem

23. ledna 2009 v 16:35 | Lúca |  Rozhovory a tagy
Rozhovor s obyčejným člověkem


Dobrý den jak se jmenujete??
Dobrý den, já jsem Meryl.

Co děláte??
No, já ještě studuji.

Aha. A co studujete??
Vysokou školu, až vyjdu tak budu kriminalistka.

Proč jste šla na tu to školu???
No, já jsem se koukala na kriminálky a bavilo a baví mě to a tak jsem si řekla, že zkusím jít na tu školu.

Ale už je to vysoká jakou jste musela vystudovat střední??
Policejní a z té na vysokou.

A je těžké studovat tuto školu??
No, záleží, jak se to vezme. Něco je těžké, ale něco zase ne.

A jaké máte záliby???
Já chodím fandit na hokej, protože tam hraje můj přítel a jinak ráda sportuji.

A váš přítel je hráč??
Ano, on je útočník. Někdy když si jdou jen tak zahrát hokej, tak si zahraji taky.

Dáte aspoň gól??
Ano, někdy ano. Ale je to zábava s nimi hrát hokej.

Děkuji za rozhovor a ať se vám daří ve škole a i v soukromí.






Příběh Jany

23. ledna 2009 v 15:36 | Lúca |  jednorázové p.
Příběh o Janičce
Má kamarádka pracuje v dětském domově a já tam chodím vypomáhat. S dětmi si velmi ráda hraji, nejvíce se mi líbí, když se smějí. Některé děti neměli zrovna nejkrásnější začátek do života, ale i přesto jsou šťastní. V poslední době jsem neměla vůbec čas, protože mě čekalo období zkoušek. Když jsem přišla po období zkoušek, tak tam byla nová holčička, která se jmenuje Jana. Byla tichá, nemluvila, když tam přišla bylo ji šest. Mě se velmi zalíbila, a tak jsem s ní trávila více času než s ostatními dětmi. Janu jsem si velmi oblíbila, myslím, že jsem se ji taky zalíbila. Když jsme byly spolu sami, tak se mnou mluvila a smáli jsem se spolu, ale když jsme byly s ostatními dětmi, tak nemluvila. Já a Jana jsme si rozuměly, svěřovala se mi a ták. Jelikož mám přítele, tak mě napadlo, že bych se s ním domluvila a o Janu požádali do péče. Nejprve se mi dostávali na víkendy. Brávali jsme ji do ZOO nebo do cukrárny, do hračkárny. Jenže byl tu problém její matka se ji nezřekla a mi jsme si ji nemohli vzít na pořád. Tak jsem se rozhodla, že její matku najdu a našla, ale nechtěla se ji zřeknout. Když jsem ji Janu ukázala, jak se směje a je šťastná, tak její maminka se rozbrečela, že prý takhle se Jana nikdy nesmála, a tak se ji zřekla. Janu jsme dostali do péče. Udělali jsme ji krásný pokojíček a Jana začala už i komunikovat s jinými dětmi.
Jana se stala velmi šťastnou dívkou, ale do domova chodím pořád.