Červen 2009

Třetí hádanka

29. června 2009 v 10:13 | Lúca |  Sport. hádanky
Sport
Tento sport se provozuje na jaře a v létě. Může ho provozovat kdokoliv,ale musí mít na to vybavení. Vybavení se dá koupit ve sportovních potřebách. Někdo nosí i chrániče, je to bezpečnější. Podobný sport se provozuje v zimně s podobným vybavením. Někdy jde věc přehodit a můžete tu věc použít i v zimě i v létě. Už víte??

Tajemství

29. června 2009 v 10:04 | Lúca |  jednorázové p.
Tajemství
Mám jedno tajemství, i když se tomu říct tajemství nedá. Mnoho lidí to ví,ale neví to ten člověk,kterého se to týká. Určitě znáte ten pocit, když se zamilujete a bojíte se to tomu člověku říct a ono vás to trápí. I já jsem se zamilovala, ale nevzala jsem odvahu to tomu člověku říct. Byl pro mě úžasný, skvělí. Většinou jsem chtěla být jen s ním. Byli jsme skvělá dvojka, spoustu legrace jsme spolu prožili. Chodil se mnou do třídy, když jsme byli na výletě, tak jsme byli spolu. On nebyl,jako ostatní kluci, byl jiný. Nedělal problémy. I když se o něm povídali různé drby, mě to nevadilo, protože jsem věděla svoje. Vždycky jsem záviděla lidem, kteří se třeba drželi jen za ruce nebo se líbali. Přemýšlela jsem, že mu to řeknu, a když jsem byla rozhodnuta, tak nebyla vhodná chvíle. Trochu jsem se i bála, že se mu nelíbím, nebo že o mě nestojí. Když jsem ho viděla, byla jsem taková šťastnější. Na zážitky, které jsem s ním prožila nikdy nezapomenu ani na to,že jsem se do něj zamilovala. Někdy jsem se k němu chovala hrozně a otravně,ale já prostě taková už jsem. Až později jsem si uvědomila, že kdybych mu to třeba řekla, bylo by všechno jinak. Proto by se asi každý měl nad sebou zamyslet a vzít odvahu to tomu dotyčnému říct!

Hubička

12. června 2009 v 17:07 | Lúca |  zamilované
Hubička
Dej mi jednu hubičku,
Ty můj mazlíčku.
Já ti za to zašeptám,
jak jsem ráda,že Tě mám.

Není mé tvorby!




O lásce

5. června 2009 v 18:10 | Lúca |  zamilované
O lásce
Když potkáš opravdovou lásku,
tak to poznáš na duši.
Ty sám snad ucítíš,
jak ti srdce zabuší.
Zabuší ti uvnitř těla,
pak se celé zachvěje
a ten,co se na tebe dívá,
ten se krásně zasměje.

Není mé tvorby!

Zrada

5. června 2009 v 17:08 | Lúca |  jednorázové p.
Zrada
Když jsem vyšla základní školu, tak jsem se hrozně moc těšila na prázdniny. Ale prázdniny rychle uběhly a já jsem šla na střední školu. Těšila jsem se na nové spolužáky. Ze začátku skoro nikdo se mnou nemluvil, ale začali jsme dostávat domácí úkoly a já jediná je nosila. A na jednou se mnou mluvili všichni a kamarádili. Když jsme dostali udělat slohové cvičení doma, tak mě kamarádka poprosila, jestli bych ji ho neudělala, že už něco má. Já jsem byla tak hloupá, že jsem ji řekla, že ji ho ráda udělám. Najednou se to začalo opakovat, jestli bych ji neudělala úkol, že něco má. Jednou mě vzala na párty, ale tam si mě vůbec nevšímala a dokonce mě i pomlouvala. Když jsem se ji druhý den zeptala proč mě pomlouvala, tak mi řekla, že musela, aby zapadla do kolektivu a prý ji to mrzí. Tak jsem řekla, že to nevadí. Když jsem zjistila, že mě pomlouvá i mezi svými kamarádkami, tak mě to naštvalo a řekla jsem ji:,, Hele proč mě jako pomlouváš, já myslela, že jsme kamarádky!" A ona: ,,To sis fakt myslela? Hele promiň, ale ty jsi nikdy má kamarádka nebyla. Víš, proč s tebou kamarádíme, jako třída?Protože míváš úkoly,ale jinak tě nikdo za kamarádku nepovažuje." Utekla jsem a přemýšlela jsem o tom, co mi řekla. Došlo mi, že jsem byla tak hloupá a naivní. Týden jsem nešla do školy. Nakonec jsem se sebrala a šla jsem do školy. Šla jsem za třídním učitelem a řekla jsem mu,jestli by mě nemohl dát do jiné třídy. Pan učitel mi řekl, že ovšem ví, a že mi to chtěl také nabídnout. Nakonec jsem šla do druhé třídy, kde jsem našla opravdové kamarády.