Červen 2010

Přemožitelka a upír

25. června 2010 v 13:23 | Karamelka |  jednorázové p. a p.
Přemožitelka a upír
Přemožitelka ležela na zemi omráčená,ale zastal se jí upír s duší.Napadl démona,který se snažil přemožitelku zabít.Démon ze svých rukou neustále vytahoval nože a házel je.Také plival nějakou slizkou tekutinu,byl nebezpečný.Bodl upíra do břicha,ale to už se přemožitelka probrala a začala bojovat s démonem.pak ho zranila a démon nakonec utekl.
Upír se postavil:,,To sis myslela,že ho zabiješ nebo co?" ,,Je to můj osud,"pousmála se přemožitelka.,,To jsi přemožitelka?" ,,Jo a ty jsi zraněný." ,,To nic není,ale jestli ty jsi,"upírovi se podlomili nohy.Přemožitelka ho chytila:,,Nic to není jo?Vezmu tě do nemocnice." ,,Ne to nejde,já já jsem v pohodě." ,,Ten démon tě bodl nožem,tohle je na nemocnici." ,,To nejde,já do nemocnice nemůžu.Já já jsem upír." Přemožitelka sebou cukla:,,Cože?A to mi říkáš jen tak? Jsem přemožitelka,víš,co bych měla udělat.",,Vím,ale…Já jsem upír s duší,"řekl ztěží a začal ztrácet vědomí. ,,Dobře,takže jsi hodný." Upír jen přikývl a opřel se o přemožitelku,protože nic jiného nablízku nebylo.

Rybník

18. června 2010 v 22:50 | Karamelka |  jednorázové p.
Rybník
Dnes jsem se jela projet na kole,ale sama.Bylo krásně,svítilo sluníčko a tak mi to nedalo.Jela jsem po cyklostezce,tuhle cestu znám dobře.Když se odbočí doprava můžete jet k rybníku, nebo když byste jeli dál,tak byste mohli jet až nakonec cyklostezky.
Dnes jsem se rozhodla,že pojedu k rybníku.Když jsem dorazila na místo,tak jsem si zaparkovala kolo a odložila jsem si.Z batůžku jsem si vytáhla blok a propisku.Chtěla jsem napsat příběh,ale nevěděla o čem.Jestli o kráse přírody nebo o lásce,která je tu kolem vidět,o dětech,které tu dovádí nebo pískají na trávu.Vůbec jsem nevěděla,bylo tak nádherně a já byla v koncích.Koukala jsem kolem,dívala se,jak se pár líbá,chlapci tam rybařili.jak jsem se koukala kolem a šla jsem,tak jsem vrazila do kluka.Zpanikařila jsem:,,Já,já…..Omlouvám se." ,,To je v poho" ,,Vážně mě to mrzí." ,,To nic,to se může stát každému,"usmál se na mě a každý jsme se dali svou cestou,ale on se otočil a vrátil se.Dohnal mě:,,Promiň,nechtěla by ses projít?" ,,Já se,ale procházím." ,,Ale třeba se mnou." ,,Tak jo." ,,A jak se vlastně jmenuješ?" ,,Erika a ty?" Kluk se na mě usmál:,,Já jsem Erik." ,,Fakt?" ,,Jo." ,,Tak to je paráda,"smála jsem se.
Procházeli jsme se asi hodinu,a pak jsme si vyměnili telefonní čísla.Večer mi napsal pěknou smsku na dobrou noc. Nevěděla jsem,jestli mu mám taky napsat,ale nakonec jsem mu odepsala.Potom jsme si vyměnili i icq a pořád jsme si psali.
Po icq jsme se domluvili na něčem jako rande,bylo to moc hezké a i romantické.Kousek mě doprovodil a políbil mě.Po dvou týdnech jsme se dali dohromady a zatím jsme spolu a já ho mocinky miluji.
,,A já tebe taky lásko."

Déšť

13. června 2010 v 21:15 | Karamelka |  jednorázové p. a p.
Déšť
Venku pršelo a my jsme měli napsat slohovou práci na úvahu.Hlavou se mi honilo spousta myšlenek,ale né žádná,kterou bych mohla použít do své práce.každý už aspoň něco měl,ale já stále nic,dívala jsem se ven,jak prší a přemýšlela.
Najednou místo pršení začaly padat ohnivé koule a vše kolem zapalovaly.Ve třídě vypukla panika,všichni začali křičet a utíkat na chodbu. Nemohla jsem tomu uvěřit.Říkala jsem si:,,Co se to děje?Co se stalo?" Stromy kolem školy začali hořet a po chvilce přeskočil oheň i do naší třídy.Všechno prostě kolem hořelo.Každý z nás se hrozně bál a říkal si:,,Co se to stalo z naším světem?Takový přece nebyl.Zavinili jsme to my?"

Láska

7. června 2010 v 21:26 | Karamelka |  zamilované

Láska
Pták miluje zrní,
růže miluje trní,
hvězdičky zas nebe
a já miluji tebe.

Není mé tvorby!

Dívka

4. června 2010 v 22:18 | Karamelka |  jednorázové p. a p.
Dívka
Je noc a po zapadlé části města se pohybuje dívka.Může ji být tak šestnáct,vhodná oběť pro upíry.
Dívka se vracela z diskotéky a odbočila do vedlejší uličky,aby si zapálila,to neměla dělat.Měla být opatrnější a tím pádem by zjistila,že ji někdo sleduje.Dívka byla úplně mimo.Když odbočila do uličky,tak upír,který ji sledoval,taky odbočil.Šel k dívce,jestli by mu taky nezapálila,dívka byla ochotná a souhlasila.Jakmile ukázala krk,upír vytasil zuby a už už ji chtěl kousnout,ale dívka měla víc štěstí než rozumu,protože se objevil upír s duší.
Na první pohled není rozdíl znát,ale upír s duší se zastává a chrání lidi.Upíři se na sebe vrhli a bojovali spolu.Zlý upír si vzal víko od popelnice a praštil hodného upíra,který měl kolík a nedal se tak rychle odbýt.Upír s duší ho nakonec po dlouhém a krvavém boji probodnul a on se proměnil v prach.I když se dívka vyděsila,když uviděla toho,kdo ji zachránil tak ne a ne utéct.Až ji upír poslal domů a trochu vystrašil,tak utekla.Upír byl zraněn,krvácel.Odešel k sobě domů a ošetřil si ráno.Pak si šel do ledničky pro krev a napil se,aby nabral sílu.
Naštěstí se upíři hojí rychle,takže brzy upír mohl zase chránit hloupé dívky a ostatní lidi.Ale musel být opatrný,trochu to ještě bolelo.

Přátelství

2. června 2010 v 14:58 | Karamelka |  úvahy
Přátelství
Stojíte na pláži,a co první vás napadne? Mě napadne,jak je příroda krásná,ale dokáže být i krutá.Divím se tomu,jak tohle dokázala. Jak dokázala udělat různé útvary na skále,jak vytvořila zvířata a proč existujeme my?Nikdo neví,jak vznikl vůbec život a ten,kdo si myslí,že to ví,tak je hlupák.Jsou sice různé teorie,ale ani jedna nemusí být pravdivá.
A v tu chvíli si člověk přeje nebýt sám,chce mít někoho u sebe o koho by se mohl opřít,ale nejen to.Někdy je život sám o sobě krutý.Je jako hlavolam nebo bludiště,ale jen ti co bojují najdou cestu ven.I když ne vždy si vybereme správnou cestu,ale je to jen naše rozhodnutí.Kdo říká,že život je lehký,nemá pravdu,někdy jsou takové chvíle,kdy je velmi těžký a složitý.Jsou chvíle kdybychom to bez pomoci druhých nezvládli.A od toho tu jsou přátelé a rodina,kterou ne všichni máme.Ale aspoň snad nějaké věci nebo naše sny nás drží nad vodou,ale někdy to nestačí.Ale můžeme se i obrátit na odbornou pomoc,což děláme neradi,spíš spoléháme na přátele,které máme,na pravé přátele.Ale ne všichni,co se vydávají za naše přátele jimi opravdu jsou.Říká se,že přátelé jsou rodina,kterou si vybíráme sami a je to pravda.Někdy naši přátelé znají naše tajemství,slabiny a tajné sny,ale naše rodina o nich nemají ani tušení.No asi jim prostě věříme více. ,,Přátelé jsou hvězdy,které nevidíme,ale víme,že existují." Víme,že se na ně můžeme spolehnout a věřit jim,proto tak bolí zrada.Je těžké jim potom odpustit a věřit jim,už nás přece jednou zklamali,tak proč by to neudělali znovu.Je těžké si k nim zase najít cestu,ale pokud oni chtějí a my také,tak to jde.Jen stačí chtít.Jak se říká:,,Všechno jde pokud se chce."
No prostě náš život je jen a jen o nás a našich rozhodnutí.A nikdo nemá právo nám ho kazit nebo nám rozkazovat,jak máme žít!Je to náš život a přece jenom každý žijeme jen jednou.