Chytrost nadevše-část druhá

26. září 2010 v 11:48 | Karamelka |  Chytrost nadevše
Chytrost nadevše

,,Hele Kůstko, tak já začnu. Angela sice udělala portrét, ale nevíme kdo je to. V pohřešovaných osobách není a z toho vyplývá, že ji nejspíš zabila matka anebo otec. Jinak nevidím důvod, proč není v pohřešovaných. Camilla říkala, že se pokusí zjistit, kdo jsou její rodiče, což by nám hodně pomohlo. Ale nevíme, jestli to vyjde." "To je pravda a ještě víme příčinu smrti. Měla krvácení do mozku, to způsobila rána, která je vidět na lebce." "Byl to úder tupým předmětem?" "To nevím, ráno je rovnoměrná a krátká. Zbraň jsme ještě nenašli." "Takže, když to shrneme, tak nic nemáme." "Promiň Boothe, zase tak chytří nejsme." "Ale ještě Hodgins odebíral ty vzorky u toho jezera." "Jezírka, ale to je jedno. No to je sice pravda, ale nemyslím si, že nás to někam posune." Booth se podíval na Kůstku, vadilo mu, když ho opravovala.


"Mám její matku," vykřikla Camilla a vstupovala ke Kůstce do kanceláře. "To je báječné Cam," pochválil ji Booth. Všichni tři odešli k Angela, která už dávala profil ženy na monitor. "Představuji vám Suzan Organdovou. Matku naší holčičky, tady už jsem ti Boothe napsala adresu." "Bezva Angelo, skvělá práce holky." "Holky?" "Ó promiň Angelo, tak jsem to nemyslel." Angela se usmála: "Vždyť já vím chlapče Boothe." Booth se na ni podíval, ale taky se usmíval: "Jen jsem chtěl pochválit tvou práci a práci Cam, ale když to nechceš slyšet." "Hele Angelo mluv za sebe, já ráda slyším jakoukoliv pochvalu. Děkuji Boothe." Booth se na Camillu usmál a pak se otočil na Angelu a nenápadně na ni vyplázl jazyk. "Tak co Kůstko jdeš? Nebo tu budeš jen tak stát?" Kůstka se podívala na Bootha a usmála se, ale to nebyl ten usměv, co Booth znal, byl to jiný, nádherný, šťastný. Byl to ten nejšťastnější úsměv, co kdy Booth viděl. Byl tak nádherný, tak sladký.


Na cestě k Suzan Organdové
"Myslela jsem, že chceš jet sám." "Ale no tak Kůstko, jsme partneři." "Já vím, ale to jsme byli i předtím a." "Já vím, ale to byla jiná situace. Tenhle případ jsme spolu začali, tak ho i spolu vyřešíme." "Dobře, ale pak si promluvíme. Musím ti něco říci." "Dobře, platí."

"Jste Suzan Organdová?" "Ano jsem, děje se něco?" "Já jsem zvláštní agent Booth a tohle je doktorka Brennanová." "Zvláštní agent? Provedla jsem něco?" Booth vytáhl z kapsy fotku malé holčičky: "Je tohle vaše dcera?" Žena se ani na fotku nepodívala: "Já dceru nemám." "Ale třeba jste měla? Protože je mrtvá." "Ne ani jsem neměla doktorko." "No DNA mluví něco jiného, ale můžete klidně dál zapírat. Já vás zatýkám za vraždu vaší dcery."
"Tak dobře, pojďte dál." Booth s Kůstkou vstoupili do domu, na stolku byly fotky holčičky, byla to ta, kterou nakreslila Angela. Na těch fotkách vypadala, tak šťastně.
"Tady se posaďte, dáte si něco k pití?" "Ne děkujem." "Mohla by jste si sednou prosím? Chceme vám položit několik otázek," znervózněla Kůstka. "Dobře, já jsem svou dceru neviděla už dlouho. Po narození jsem ji dala k adopci." "Vážně? A co ty fotky na stolku kolem, kterého jsme prošli?" "To je sestřenice." "Vážně, ale podobá se vaší dceři." Žena se podívala do země a začali ji téct slzy po tváři: "Dobře, dobře. Jmenovala se Sandra." "A její otec?" "Nikdy jsem si ho nevzala. Když jsem otěhotněla, tak se chtěl podílet na výchově, ale nežili jsme spolu. Brával si ji na víkendy a bylo to fajn. Byla šťastná." "Co se stalo?" "Co by se mělo stát?" "Ona je mrtvá, to se stalo!" "Kůstko, nech toho." "Promiň Boothe, ale ještě nám pořádně neřekla, co se Sandře stalo?" "Nevím, prostě zmizela." "Nenahlásila jste to?" "Ale ano." "Ne, kdyby ano. Byla by v pohřešovaných osobách. Musím vás Suzan Organdová zatknout za vraždu Sandry Organdové."


Ve výslechové místnosti
"Proč jste svou dceru zabila?" Žena nemluvila, přejížděla očima Bootha a Kůstku. A pak se podívala na stůl a zase se vrátila očima na Bootha: "Byla to nehoda. Nemohla jsem za to." "Nehoda? A proč jste to nehlásila?" "Já nevím, asi jsem zpanikařila. Nevím." "Zpanikařila?" "Kůstko počkej. Co se stalo?" "Rozčílila jsem se a uhodila ji. Bouchla se o stůl a padla k zemi. Byla mrtvá," žena se rozbrečela. "Vaše dcera byla asi tak ještě hodinu až dvě na živu. Kdyby jste ji odvezla do nemocnice, mohla žít." Žena se podívala na Kůstku: "Nedýchala." "Dýchala, ale nepravidelně."

"Kdo je její otec?" "Na co to chcete vědět?" "Chceme ho také vyslechnout a říci mu o jeho dceři." "Už si to nepamatuji. Je to dlouho." "My si ho stejně najdeme, ale takhle by to bylo rychlejší." "Tak dobře, jmenuje se Eric." "Jak dál?" Booth se podíval na Kůstku. "Eric Muntr." Kůstka se zvedla a odešla z místnosti. "Odveďte ji," přikázal Booth a šel za Kůstkou:"To je ten, s kterým jsi byla na večeři že?" "Jo." "Hele Kostičko, on s tím nemusí mít nic společného." "Ale Boothe, mohl on aspoň nahlásit, že jeho dcera zmizela." "Podívej, já ho vyslechnu a uvidíme. Ano?" "Dobře, ale prosím nezlob se na mě, když u toho nebudu." "To neva, chápu tě." "Pojedu k nám, třeba ještě něco zjistím." "Nechceš odvést?" "Ne, zůstaň tu. To je dobrý." Jen, co Kůstka odešla, Booth chtěl po agentech sehnat Erica Muntra a měli ho přivést. Pak šel do kanceláře, posadil se na svoji židli a podíval se na fotku, kde byl s Kůstkou. "Neboj Kůstko všechno bude v pořádku. Já zjistím, co se stalo. Slibuji."
"Boothe?" "Ano?" "Pan Muntr je ve výslechové místnosti, jak jste chtěl." "Super, dík." Booth si stoupl ze židle, ještě jednou se podíval na fotku a usmál se. Najednou mu začal zvonit mobil, byla to Kůstka: "Ano Kůstko? Co? To jsme, ale nevěděli. Jo pomůžeme mi to.Dobře. A nevíš kdo jí to udělal? A kdy? Vážně? Tak to je super. Dám ti pak vědět. Dík. Ahoj."

"Dobrý den, jsem agent Booth." "Já jsem Eric Muntr." "Ano vím, našli jsme vaši dceru." "Moji dceru?" "Ano Sandru." "Kde jste ji našli? A je v pořádku?" "Je mi líto, je mrtvá. Ale divím se, že jste překvapený." "Co? Právě jste mi oznámili, že je moje dcera mrtvá." "Byla zavražděna." "A už víte, kdo to byl?" "Ano, vy!" "Co zbláznil jste se?" "Byl jste její matku, slečnu Organdovou." "Já? Neublížil bych ji." "Divné, vezl jste ji do nemocnice se zlomenými žebry. A na těla měla modřiny. Ale po pádu ze schodů to nebylo, že?" "Koledovala si o to." "Aha a co se stalo ten večer, kdy zemřela vaše dcera. Proč jste ji uhodil? Co vám udělala? Slyšíte! Co vám udělala?!!" Muž se rozčílil: "Tak dobře, jak chcete! Měl jsme Sandru na víkend, ale Suzan si pro ni přišla o hodinu později! Začal jsem ji nadávat, hádali jsme se a tak jsem ji uhodil. Ta malá začala křičet, tak jsem uhodil i ji. No to nemehlo se bouchlo o stůl a umřela," řekl muž klidně. "Ne byla ještě tak hodinu až dvě živá." "Ó vážně? Suzan ji chtěla odvést do nemocnice, ale nedovolil jsem ji to. Tělo jsem odvezl k jezírku a hodil ho tam. Plavalo a pak se potopilo. Bylo to fascinující. Tohle doktorka Brennanová nemá ve své knize. Nemá tam, tak krásně popsanou vraždu. Bylo to něco úžasného." "Dělá se mi z vás zle, odveďte ho!"

"Agente Boothe proč mě pouštíte?" "Váš ex přítel se ke všemu přiznal. Jste volná." "Ale mohla jsem tomu zabránit." "Nemohla, zabil by vás." "Mohla jsem ji odvést do nemocnice. Kdybych to udělala, ještě by žila." "To není tak jisté. Možná by ji ani lékaři nedokázali zachránit." "Ale doktorka říkala." "Já vím, ale možná by ji nezachránili. Je mi to líto. Tento policista vás odveze domů." "Agente Boothe." "Ano?" "Děkuji." Booth se jen usmál a už vcházel do výtahu.
Odjel do institutu, kde se dozvěděl, že Kůstka už odjela domů. Prý byla unavená. Booth si s ní chtěl promluvit, chtěl vědět, jestli je v pořádku, a tak jel k ní domů.


U Kůstky v bytě


Na stole měla kávu a kapesníčky. ,,Ani jsem ti nenabídla kávu, dáš si?" ,,Ne, to počká. Co se děje Kůstko?" ,,To ten případ," povzdechla Kůstka. ,,Vyřešili jsme ho." ,,Já vím,ale." ,,Ale?" "Už to vím o Ericovi." "Aha, chtěl jsem ti to říct." "Já vím. Angela mi volala. Boothe jen mě využil." "Ne Kostičko. Opravdu se o tebe zajímal. Je tvůj velký fanda a to, že tvou práci oceňuje, je také pravda." "Boothe nemusíš mi lhát." "Já ti nelžu. Opravdu." Kůstka se na Bootha usmála, utřela si slzy a povzdechla:"Děkuju, víš ani jsem se ti neomluvila. Mrzí mě to, co jsem ti řekla. Moc mě to mrzí." "To je dobrý Kůstko. Já už na to zapomněl." "Boothe nechtěl bys tu přes noc zůstat? Nechci tu být sama." "No víš Kůstko, já už něco mám. Promiň." "Tak nic. To neva, pustím si nějakou hudbu nebo si budu číst." "Já to zruším." "Ne ne Boothe. Ne to ne, to bych si to vyčítala. Jen klidně běž. To je dobrý, jsem už ok. Klidně běž." Booth vyšel na chodbu, zabouchl za sebou dveře, sklonil hlavu a povzdechl. Chvíli stál na chodbě, nedokázal odejít. Né teď, když ho Kůstka potřebuje. Schůzku zrušil a znovu zazvonil, dnes už podruhé. "Boothe, co tady ještě děláš? Zapomněl sis něco?" "Ne, schůzka byla zrušena, tak jestli ještě platí tvá nabídka." "Myslíš tu, jestli tady nechceš zůstat?" "Jo, myslím tuhle nabídku." "Jo platí. Proč jsi tu schůzku zrušil?" "To já ne. Druhá strana ji zrušila. Ale zrovna se mi to hodí." Kůstka poznala, že Booth lže, ale nevadilo ji to. Byla ráda, že dnes tu s ní zůstane. Dnes ho potřebovala víc než, kdy jindy.
Objednali si pizzu, koukali na televizi, kterou Booth nejprve musel zapojit. Kůstka se na televizi dívá, jen jednou za čas. Když už je televize omrzela, Kůstka pustila nějakou hudbu, ale Boothovi se moc nelíbila, ale nic neřekl. Spát šli až k ránu, oba si přáli, aby tento večer nikdy neskončil. Ale zároveň, aby tento den ani nezačal.
 


Komentáře

1 N♥i♥K♥u♥S♥k♥A N♥i♥K♥u♥S♥k♥A | Web | 27. září 2010 v 14:56 | Reagovat

jj taky to říkám

2 Kathy Kathy | Web | 27. září 2010 v 22:43 | Reagovat

Moc pěkný díl:) Úplně jsem se do něj začetla:)

3 bones-booth-brennan bones-booth-brennan | Web | 1. října 2010 v 21:01 | Reagovat

Je to je moc pěkné hezky si to napsala

4 bones-booth-brennan bones-booth-brennan | Web | 1. října 2010 v 21:02 | Reagovat

Jo aj sem ráda že se ti líbí moje fotky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama