Osud nebo náhoda?

2. října 2010 v 11:53 | Karamelka |  úvahy
Osud nebo náhoda?

Dívka stojí na nádraží jako každé ráno, čeká na svůj vlak, aby mohla jet do školy. Vlak přijíždí na nádraží a julie, tak se dívka jmenuje, nastoupí. Jde si sednout a zrovna narazí na volnou čtyřku. Sedne si a dá si do uší sluchátka. Vlak zastaví na jedné zastávce, na druhé. Když k ní přistoupí chlapec: "Mohu si sednou?" Dívka si vyndá sluchátka: "Prosím?" "Mohu si sednou?" "Jo jasně." Dívka se na chlapce usměje a dá si zpátky sluchátka do uší. Chlapec si také vytáhne sluchátky a dá si je do uší.
Do vozu přijde průvodčí: "Lístky prosím." Dívka ukázala peněženku, kde měla průkaz. Průvodčí jen kývla a hoch si vytáhl sluchátka a z kapse vyndal také průkaz. Vypnul si muziku a díval se z okýnka, pak si chtěl dát nohu přes nohu, ale omylem kopl do dívky. Omluvil se, dívka se jen usmála. Ale také ji už přestalo bavit poslouchat hudbu. Vyndala si sluchátka a schovala je do kapsy a jak se vrtěla, žduchla do chlapce. Oba se začali smát: "Promiň." "To je dobrý, já jsem Aleš." "Julie." "Romeo a Julie." Oba se zase začali smát: "Na tvoje jméno mě nic nenapadá. Aleš, Aleš. Nevím."


Aleš se začal smát: "No já na svoje jméno taky nic nevím. Ale to neměla být jakože urážka, to mě jen napadlo." "To je v pohodě." "A cos poslouchala?" "Ale tak všechno možný, teď mi tam třeba běžela Katy Perry. Nebo tam mám Lady Gaga, Eminýma a ták porůznu. A co ty?" "Já tam měl rádio. Takže to, co hráli v rádiu, to jsem poslouchal," usmíval se Aleš. Povídali si dlouho a pořád, povídali si, jaká mají doma zvířata, co je baví. Co mají rádi, jaké filmy viděli, na jaké seriály se dívají. Povídali si tak dlouho až přejeli stanice, na kterých chtěli vystoupit. Když to zjistili ze začátku se tvářili překvapeně a nebylo ji moc do smíchu, ale pak se Julie začala smát: "Až tohle řeknu kámoše, tak ta se počůrá smíchy." Aleš se taky začal smát: "Nebo až to řeknu ve třídě, když přijdu pozdě. Prej pročpak jste přišel pozdě a já přejel jsem nádraží." Oba se začali smát nahlas a každý se na ně díval. Vystoupili na nejbližší stanici a tam čekali na vlak, aby mohli jet zpátky.
Když jeli zpátky už dobře vystoupili a rozloučili si. Každý jel už na jinou stranu. Ještě se několikrát na sebe podívali a usmáli. Ale pak Aleš nastoupil do trolejbusu a odjel. Julie ještě chvíli stála a pak také odjela. Začala přemýšlet a litovat, že se aspoň nezeptala na číslo. Nebo se mohla zeptat, jestli má facebook. Co když už ho nikdy neuvidí. Byl tak hezký. Měl hnědé oči, byl trochu snědý, černé vlasy a byl moc milý. Byl hubený a chodil do posilovny, takže už na něm byli vidět nějaké náznaky svalů. Julie o tom přemýšlela celou cestu do školy.
Pak už na to nemyslela, než se to stalo. Říkáte si, co se mohlo asi stát. Julie vysvětlila, že zaspala a o svém výletě se ani nezmínila. Po hodině šla na chodbu a uviděla ho. Uviděla Aleše. Nemohla tomu uvěřit, vždyť to není možné, aby chodil do stejné školy jako ona a ani se neviděli nebo aspoň nepotkali. Julie nejprve chvíli stála na místě a dívala se na něj. Aleš se bavil se svými spolužáky a pak si ji všimnul. Usmál se na ni a šel k ní.
Jaktože se ve škole nikdy neviděli? A teď, když se potkali ve vlaku, tak proč se viděli i ve škole? Chtěl to tak osud nebo to byla jen náhoda?

 


Komentáře

1 bones-booth-brennan bones-booth-brennan | Web | 2. října 2010 v 12:34 | Reagovat

Pěkné bude i pokračování?? :-) 8-)

2 Kathy Kathy | Web | 2. října 2010 v 21:40 | Reagovat

Moc pěkné:) Kdyby se mi to taky někdy stalo...:)

3 csi-videa csi-videa | 3. října 2010 v 13:57 | Reagovat

jasně spřátelím rád :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama