Poklad-druhá část

13. října 2010 v 19:31 | Karamelka
Poklad
Skupinka šla pomalu, i ostatní se trochu báli, bylo to na nich vidět. Jen to nedávali moc najevo. Za nimi se ozval zvuk, byl tak blízko nich. Sam už nechtěla dál jít, měla hrozný strach.Tak ji Daniel přitiskl k sobě. Něco za nimi zašustilo a Daniel shodil Sam: "Pozor!" zakřičel. Něco skočilo ze stromu a napadlo je. Sam a Daniel byli skrčeni na zemi. Muž zakřičel a pak křik opadl. Daniel opatrně zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Na zemi ležel James, Oliver, Wiiliem a ještě dva muži, ale ten tří zmizel, nebyl tu. Všichni se opatrně postavili a podívali se na sebe. "Jdeme dál, rychle!" "Cože? Zbláznil jste se?" "Proč mi vykáš Sam? Odjakživa si tykáme." "Tak promiň Jamesi, ale nemůže jít dál. Jeden muž zmizel a ty chceš jít dál?" "Hele já jsem tu velitel, takže pokračujeme dál. A navíc není se kam vrátit."


Sam ještě chtěla něco říct, ale Daniel ji chytl za rameno a nenápadně ji zadržel. Chtě nechtě Sam musela pokračovat dále, ale ani Danielovi se to už nelíbilo. Čím šli dále, tím byl les strašidelnější a některé zvuky se přibližovali a jiné zase oddalovaly. Sam se držela u Daniela. Asi po půl hodině, co šli v tajemném lesíku, přišli k nějakým totemům. Vypadaly jako by měli zastrašovat nebo spíše upozorňovat, že jestli budou pokračovat, tak to není moc dobré. Ale ani to nezastavilo výpravu. Totemy přešli a pokračovali dále, ale tohle už nebyl les ani lesík. Byl to prales, vše bylo zarostlé, museli se probojovávat dopředu. Sice žádné zvuky prales nevydával, ale i tak nikdo z toho neměl dobrý pocit. Už nikdo nebyl tak veselý jako předtím. Ale James se stále bavil s Willem a Oliverem, něco měli v plánu. Jenže o plánu nikdo nic nevěděl.
Pralesem šli asi hodinu, ale Sam to připadalo celou věčnost. Když sekl jeden z mužů, tak se najednou ozval výkřik a muž zmizel, byla tam skála. Všichni se podívali dolů a pak zvedli hlavu. A uviděli to. Dívali se přímo do údolí, kde svítilo sluníčko a zpívali papoušci a uprostřed stál velký chrám a kolem něj obrovské totemy. Byl to překrásný pohled. Každý se díval a nemohli se vynadívat. Byla to opravdu krása. "Musíme se dostat dolů." "A jak? Chceš spadnout jako on předtím?" "Ne, máme sebou přece lana. Sam přemýšlel," ušklíbl se na ni Will.
Muži začali chystat vybavení. Měli tři lana, přivázaly je ke stromům a hodili je dolů. James řekl, kdo půjde první, samozřejmě, že první měl jít jeden z muž, a pak měl zakřičet, jak to dole vypadá. A podle toho pak měli jít ostatní. "Je to v poho! Může jít další!!" křičel muž. Pak se po třech lanech spustili ostatní. Lana tam nechali vyset na cestu zpátky. Nikdo, ale nevěděl, jak je to daleko k tomu chrámu. Všichni už byli unavení. "Měli bychom si odpočnout pane." "Až nastane čas, tak si odpočneme." "Ale pane, muži jsou unavení. A navíc tu slunce nezapadá, to přece víte." "Dobře, tak čtvrt hoďky, ale víc ne." Každý se posadil a napil se vody, kterou měli sebou a bylo ji už málo.
Po odpočinku zase vyrazili, šli a šli a šli. Cesta se zdála velmi dlouhá a ještě k tomu bylo nesnesitelné horko. Nikdo nevěděl, jak dlouho šli, ale pro některé to byla věčnost.
 


Komentáře

1 bones-booth-brennan bones-booth-brennan | Web | 13. října 2010 v 19:38 | Reagovat

Moc pěkně napsané 8-)
Hezký příběh opravdu...
Jinak mám se fajn.Škola znáš to vždy čekám at už je to odpoledne :D:D
Jo a už se těším na to překvapení
Jinak děkuji že si se zapsala do soutěže :-D  ;-)

2 csi-videa csi-videa | 13. října 2010 v 21:27 | Reagovat

pěkný příběh :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama