Kdo jsi? - třetí část

5. prosince 2010 v 0:19 | Karamelka
Kdo jsi?

Dana se vrátila později než obvykle, ale rodiče ještě neměli být doma, ale kvůli tomu, co se dozvěděli, si vzali volno. ,,Kde seš?" ,,Jé ahoj tati." ,,Ptal jsem se tě na něco, tak mi odpověz!" ,,Byla jsem u kámošky, doučovala jsem ji." ,,Nelži!" ,,Já ti nelžu," Dana zvedla trochu hlas. ,,Dano, mluvil jsem s tvou profesorkou." ,,Nelžu, byla jsem u kamarádky. A to, že jsem dostala jednu špatnou známky přece…" ,,Jednu? Vždyť skoro ze všech předmětů propadáš!"
Je to pravda?" ,,Jo je mami, a co se o mě staráte! Je to moje věc!" ,,Přestaň na nás křičet! A jedno to není!" ,,Zlato, co se s tebou děje?" Neříkej mi zlato, mami!" ,,Nekřič na mámu! Myslí to s tebou dobře." ,,Vážně a odkdy?" ,,Odjakživa," mámě vyhrkly slzy.


,,Nekecej!" ,,Dano, jak to s mámou mluvíš?!" ,,Tak, jak si to zaslouží!" ,,A dost! Máš zákaz na televizi, počítač a dej mi mobil, hned!" ,,Nedám, je můj, smůla." ,,Dano!" ,,Proč na mě neustále křičíš? Já si můžu a taky, že budu dělat, co chci!" ,,Ne, dokud tu bydlíš, budeš poslouchat nás!" ,,Fajn, tak já odcházím." ,,Fajn. Tak běž, vypadni!" ,,,Dobře!" ,,Zlato, ne! Táta to tak nemyslel." ,,Ale jo myslel jsem. Ty jsi ještě tady?" ,,Ne už ne. Jen si dojdu pro své věci a jdu." ,,Tvé věci, které jsme zaplatil já." ,,Ale jsou moje!" ,,Ne už nejsou!" ,,Ale ano jsou!" ,,Přestaňte oba! Dano běž do svého pokoje, promluvíme si ráno, v klidu ano?" ,,Ne, já odcházím, zapomněla jsi?" ,,Zlatíčko, ne neodcházíš. Nedovolím ti to." ,,Nech ji jít! Stejně se vrátí do hodiny." ,,Přestaň už. Dana nikam nepůjde." ,,Nebuď si tak jistá mami!" Dana se sebrala a odešla k sobě do pokoje. Vytáhla ze skříně tašku a naházela do ní nějaké věci. Chvíli seděla na posteli a brečela, pak se zvedla a sešla schody. Šla ke dveřím, když se objevila máma: ,,Vrať se zpátky do pokoje." ,,Ne mami. Nejsem tu už vítána." ,,To není pravda, táta je jen zklamán kvůli škole, ale ty si to zlepšíš." ,,A co když nechci?" ,,Proč bys nechtěla? Myslela jsem, že ti na škole záleží." ,,Záleželo, ale teď je to jinak. Konečně mám kamarády, kteří mi rozumí." ,,Cože?" ,,Mám nové kamarády." ,,Ti tě změnili? To oni?" ,,Ne, díky nim jsem našla sama sebe." ,,Tohle nejsi ty!" ,,Ale ano, jen ty a táta to nemůžete pochopit. Proto bude lepší, když odejdu." ,,A kam půjdeš?" ,,Něco se najde." ,,Zlato." ,,Mami neříkej mi tak! A já už jdu, sbohem." ,,Dano počkej!" Dana už, ale neposlouchala, vyšla z domu a rozběhla se směrem k zastávce. Nasedla na bus a odjela.
V buse přemýšlela o všem, co se stalo od té chvíle, když se zamilovala. Stále jí to moc nedocházelo, myslela si, že se zase tak moc nezměnila, ale omyl.
 


Komentáře

1 MileyRayCyrusSsS.Blog.Cz :) MileyRayCyrusSsS.Blog.Cz :) | E-mail | Web | 5. prosince 2010 v 0:20 | Reagovat

Ahoj..Pls jukni na my blog..=) www.mileyraycyrussss.blog.cz dííky moc ,,,Papa..=)

2 Natalka Natalka | Web | 5. prosince 2010 v 20:25 | Reagovat

Tak to je moc pěkné :-)

3 Wiksi3 Wiksi3 | Web | 28. prosince 2010 v 16:32 | Reagovat

Tak to se ti moc povedlo... ty emoce popsat a tak :D upe musim dočist dalši dil je to napinavy jsem zvědavá co bude dělat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama