
Ahojky, mám tu první fotky ze sobotního výletu. Psala jsem vám, že jsme byli mimo jiné i v Lidicích. Z Lidic tu mám patnáct fotek. Musím říci, že...ten areál nějak na vás nepůsobí, ale když jdete do muzea. Pustí vám tam krátký film, a pak se jdete podívat po exponátech. Na stěnách jsou tam fotky dětí, žen a mužů, pár jejich věcí, co se našly. Také jsou tam texty, která vás dostanou. Je to velmi emotivní, a pak když znovu vstupujete do areálu už s vědomím, co jste se dozvěděli v muzeu...je to smutné, hodně smutné. Musím říci, že jsem se málem rozplakala, když jsem viděla ty fotky dětí a četla si, kolik jich přežilo. I těch žen a mužů mi bylo hodně líto. Nejvíce mě dostalo, že když žena nechtěla dát dítě, tak vystřelili do vzduchu a řekl, že zabijí to dítě, pokud ho nevydá. Ženy si myslely, že se s dětmi setkají v tom koncentračním táboře, ale...ten byl jen pro ženy. Děti byly odvezeny úplně jinam. Muže tam zastřelili a oni...udělai nejdříve první řadu a zastřelili je...a ti, co šli po nich, si museli kleknout před ty zastřelené, a tak to bylo...že prostě ti, co šli poslední, viděli všechny mrtvé. To místo je hodně smutné, nic tam nezbylo...jako kdyby tam nikdy nic nebylo :(( Na člověka to zapůsobí hodně, tedy alespoň na mě ano.
