Neúmyslně zkomplikovaný život

4. května 2017 v 9:58 | Karamelka |  Kousek mého života

Pořízení pejska vám změní život, ale není to jen k lepšímu. Není to jen radost, ale vyskytnou se vám určitá omezení. Neříkám, že to mají všichni majitelé. Každý se k tomu postaví jinak. Tohle je článek o mne a našem čtyřnohém příteli, který mi neúmyslně zkomplikoval život.


Roky není můj pes, dostal ho jiný člen rodiny, který bohužel na něj nemá skrze práci čas, a tak se stalo, že ze začátku jsem s ním nejvíce byla já. Zvykl si na mne a je pouze se mnou, pokud nejsem doma, je to jiné... nechce být sám, tak je s kýmkoliv, kdo je doma, ale když jsem doma já, mám ho u sebe neustále já. Ze začátku dokonce se mnou chodil na záchod, teď už nemá tu potřebu mne kontrolovat na každém kroku, ale když jsem dlouho mimo jeho zorné pole, jde mě hledat. Kvůli tomuto mám pocit, že jsem ztratila veškeré soukromí, které jsem doma mívala.


To, co je mé, je i jeho... a hlavně se jedná o postel a plyšáky. Naštěstí už pochopil, že to, co mu nedám, to, co není oškubané a oslintané, že to není jeho. Dříve jsem ho musela hlídat, protože mi kradl plyšáky a některé mají velkou citovou hodnotu, takže jsem z toho nadšená nebyla. Tím ale jak vyrostl, už to pochopil a nechává je na pokoji. Občas do nich jen drcne čumákem, ale to je vše.

Ano, má svůj pelíšek, kde spává v noci, ale přes den a večer leží v mé posteli. Ještě že ji mám větší, už tak máme problém se tam poskládat. Tedy, on ten problém neřeší, on si lehne a spí. Občas ho musím posunout anebo sedím či ležím na zemi. Vím, že za tohle si mohu sama. V knize je psáno, že když ho člověk jednou pozve do postele, už ho to neodnaučí, ale já se o to ani nesnažím. Jsou dny, kdy jsem nesmírně ráda, že se k němu můžu přitulit a nejsem sama, ale občas jsou i dny, kdy nejsem zrovna nadšená, že se v mé posteli roztahuje (ale ty nejsou tak časté). Každý máme svou přikrývku i polštář. On spává na svém a spává zakrytý na větší půlce postele a já se mačkám se svým polštářkem na té druhé neférové půlce (je menší než ta jeho). Už si děláme legraci, že vlastně postel je jeho a já jsem pouze host.

Občas se stalo, že jsem ho nedala na pelíšek, protože se mi nechtělo vylézat z postele nebo spal tak hezky, že mi to bylo líto jej dávat na pelíšek, a tak celou noc jsme spali v naší posteli. Ráno jsem se probudila trochu rozlámaná anebo nevyspaná, přece jen zabere pořádný kus postele. Ale víte, co? Stalo se to pravidlem a zůstává se mnou v posteli.


Nejhorší omezení, které pro mne kvůli Rokymu vyplynulo, je cestování. Zatím ho postupně učíme autem, ale ne všichni členové se na to tváří a přejí si, aby jezdil s námi na výlety. Snažím se o to bojovat, nejen kvůli sobě, ale i kvůli jemu. Vsadím se, že by byl nadšený vyjet někam do lesa, na hory... kde by lítal a byl volný. Chci mu to dopřát.

Pro mne z toho vyplynulo, že rodinné výlety pro mě skončily. Jezdívalo se na celý den a on přece nemůže zůstat sám doma tak dlouho, neboť nemá kotec venku. A bohužel si myslím, že by pro něj bylo utrpení jej do něj zavřít. Není zvyklý a já bych se radši obětovala jako doteď. Takže... když se někam jede, já zůstávám s Rokym doma a jdeme jen na procházku po okolí. Tohle mne neskutečně mrzí. Miluji cestování a teď tohle? Přišla jsem i o dovolenou. Na dovolenou jezdím s rodiči a letos... letos zůstávám s Rokym doma. Sice nebudu celý prázdniny sedět doma, máme plány s Ennie a také nejspíše pojedu na tábor jako každý rok... ale ten výlet do zahraničí mi bude chybět. Nevyčítám mu to, miluji ho a nezazlívám mu to, ale opravdu mne to mrzí.


Pokud jsem doma a potřebuji dělat věci do školy či se učit, vše provozuji až v noci, kdy Roky spí. Přes den si chce hrát, je třeba jít s ním ven, dát mu najíst a také zopakovat si naučené povely. Učení v noci mi nedělá problém a dělala jsem to ještě před Rokym, ale věci do školy jsem dělala třeba o víkendu, ale ted čekávám, kdy Roky usne, abych mohla něco udělat.

Někdy jedu dříve do Brna, vezmu si s sebou notebook a sednu si do fakultní knihovny. Pracuji se sluchátkami na uších v prostředí, které mám ráda, takže to jde dobře. Přiznám se, že tam nedělám jen věci do školy, ale napíšu třeba i nějaký ten článek (například tento).


Ač nerada, ale přiznávám, že mi vyhovuje, že občas mám školu celý den. Ráda si od Rokyho tak trochu odpočinu. Ale stejně se mi vždy po něm stýská, a těším se domů. Vím, že si to teď trochu protiřečí, ale snad chápete, jak to myslím.


Mít doma pejska, ale nejsou jen problémy, je to i spousta radosti. Radost, kterou zažívám s Rokym také sepíši do článku, ale to až příště.

 


Komentáře

1 Teri Teri | Web | 5. května 2017 v 3:30 | Reagovat

Souhlasim mit pse jsou i problemy, jak jsi řikala jak ti Roky bral plyšaky tak mě muj pes bral hračky, ale už to neděla a zvykl si na jeho plyšaka. Někdy psy dokažou udělat i velký problem např. Naš pes dnes poskakal auto a tata na něho uplně nadaval. Ale pes ma i vyhody, přesto, když mě ten naš pes někdy dokaže naštvat a i ostatni členy rodiny, tak si neumim život   představit bez něho :)

2 Addie Addie | Web | 12. května 2017 v 23:59 | Reagovat

ty věci, cos psala ze začátku jsou myslím normálně pro všechna štěňata... to spaní v posteli.. hodně lidí to nedovolí vůbec, ale my měli i předchozí pejska vždy v posteli, takže u nás je to prostě normální, problém je, že je Roky veliký, zatímco naše byla/je malá, takže nezabírá tolik místo. Mám ale zkušenosti i s tím větším pejskem a přesně vím, o čem mluvíš. Žil s námi pár měsíců brácha, který má velkého psa, štěně a bylo to hrozně omezující, protože nechtěl ani být doma sám a vždycky když jsme byli pryč, něco zničil, takže chození domů bylo vždycky hrozné no... ty výlety, jestli ho máte kam zavřít, tak by ho postupně trénovala na pár hodin a pak tam bude v pohodě i celý den, to je klid no... tu dovolenou to už je horší, to leda si zařídit hlídání, abys mohla jet taky, tak jsme to dělali my a vlastně každý koho znám, nějaký rodinný známý, kamarádka nebo třeba i profesionální hlídání, dá se to vyřešit, abys mohla jet :) já už teda s vlastním pejskem moc omezení nepociťuji, protože jsme měli psa odjakživa, takže jsem na to zvyklá, ale vím i z té nedávné zkušenosti, že s těmi většími psy je to horší, než s těmi malými no... tak ale tak je to asi se vším, vždy jsou pro a proti, ale časem je to lepší a člověk si víc zvykne .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama