Byla jsem tu

28. dubna 2018 v 10:10 | Karamelka |  Svět knih
Originální název: I was here
Český název: Byla jsem tu
Žánr: beletrie - román, detektivka
Autor: GayleForman
Nakladatelství: Yoli 2016
Počet stran: 272

Stručný obsah knihy:
Cody a Meg spolu vyrůstaly téměř jako sestry. Byly nejlepší kamarádky, věděly o sobě všechno… nebo si to Cody alespoň myslela. Megan je totiž mrtvá. Spáchala sebevraždu.
Zdrcené Cody zůstane jen hluboký smutek a plno nezodpovězených otázek, protože nemá nejmenší ponětí, co se muselo dít, aby to Meg donutilo k tak tragickému, definitivnímu činu. A co víc - jak je možné, že ona sama neměla nejmenší tušení, co kamarádka prožívá? Pouští se tedy do složitého rozplétání motivů, které Meg k sebevraždě přiměly. Postupně vycházejí najevo nové skutečnosti, s nimi se však vynořují i další otázky. Kdyby Meg věděla, jak její sebevražda zasáhne rodinu, spáchala by ji? A může vůbec člověk v tak bolestném stavu, kdy mu možnost, že si vezme život, připadá jako jediné řešení, pochopit následky svého činu?


Můj názor:
Kniha mne lákala nejen z důvodů, že od této autorky jsem četla již čtyři knihy, ale také mě zajímalo, jak se autorka poprala s tématem sebevražda. O tomto tématu se moc nemluví, ale ve světě se to děje… stejně tak jako Cody zjistila, že vlastně svou kamarádku Meg neznala, tak to zjišťují i lidé v reálném životě. A hlavně jsou překvapeni, že to ten člověk opravdu udělal… líbilo se mi, že Cody se snažila najít odpovědi a zjistil důvody tohoto činu.

Děj je napsán čtivě a mně utíkal rychle… je to jednoduchá jednohubka, která donutí přemýšlet. Pokud se rozhodnete knihu si přečíst, doporučuji také přečíst si poznámku autorky. Opravdu to stojí za to.

Úryvek:
Posadí se na postel. Představuju si Meg, jak čeká, až jed začne působit. Lehla si hned, nebo čekala, až začne cítit brnění? Zvracela? Bála se? Byla klidná? Nastal okamžik, kdy si uvědomila, že prošla bodem, odkud není návratu?
Lehnu si na kousavou deku a představuju si Meginy poslední minuty. Pálení, brnění, otupělost. Slyším Bradfordův hlas, jak jí šeptem dodává odvahu. Narodili jsme se sami, sami umřeme. Začínám vidět černé tečky; cítím, že se to děje. Vážně.

Str. 212, třicátá čtvrtá kapitola
 


Komentáře

1 Zuzulet Zuzulet | Web | 1. května 2018 v 14:11 | Reagovat

Túto knižku by som si prečítala :)

2 Mišule Mišule | E-mail | 2. května 2018 v 17:26 | Reagovat

Je super, že se ti kniha líbila a stejně tak i zbývající knihy od autorky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama