drabble

Vnitřní svět

Středa v 23:18 | Karamelka
V uších jí zněla hudba, ale ona stejně civěla do zdi. Na první pohled se mohlo zdát, že spí, ale nebylo to tak. Ponořila se do svého vnitřního světa, kde hledala pomoc. Hledala tam odreagování a odpovědi na své otázky… netušila, že odpovědi má přímo před sebou a není třeba podnikat tak velké dobrodružství. Ale někdy nevidíme to, co je přímo před námi stejně jako ona. Ale o to více si vážila nalezených odpovědí, protože je nedostala jen tak. Musela pro to něco obětovat. Když otevřela odpovědi, na tváři se jí rozzářil úsměv… měla to, přesně to, co nejvíce hledala.

Oběť

17. září 2018 v 21:30 | Karamelka
Pozoroval ji, ale ona o tom neměla nejmenší tušení. Nevěděla, že je pronásledována. Klidně kráčela a myslela na to, co musí zítra v práci udělat. Tiše se krčil, a když ucítil vhodnou příležitost, vyrazil. Chytil ji zezadu, přes rty jí dal ruku a odtáhl ji do nedalekého křoví. Slyšela kroky kolem, ale nikdo jí nepomohl. Nikdo si nevšiml. Položil ji na zem, klekl si nad ní, přiložil ruce na její krk a přitlačil. Snažila se kopat nohama. Chtěla ho zasáhnout do citlivých oblastí, ale byl tak silný… a tak jen cítila, jak jí dochází dech a navždy opouští tento svět.

Psací krize

14. srpna 2018 v 21:54 | Karamelka
Co se to stalo? Tolik milovala psaní, ale najednou utichla… přestala psát do svého bloku, přestala otevírat prázdnou stránku ve wordu, přestala přemýšlet nad příběhy. Bylo to tím málo časem? Anebo to bylo tím, že raději teď četla cizí příběhy, než aby je vytvářela? Bylo jí to pohodlnější? Sama neznala odpověď. Nevěděla, co se to stalo, ale jedno věděla… chtěla to změnit. Přála si se vrátit a zase začít psát, jezdit tuhou po papíru a vytvářet slova. Díky slovům vytvářet příběhy a nové světy, kterým ona sama vdechla životy. Ale nebylo to tak snadné, nemohla jen tak poručit mozku… piš.

Pozitivní myšlenky

5. dubna 2018 v 20:52 | Karamelka
"Myslete na něco hezkého," řekla lektorka. Zavřela oči. Nemusela nad tím dlouho přemýšlet, hned se jí vybavil přítel. Byla s ním. Smála se. Vypadalo to jako by to pozorovala shůry, jako by si přehrávala nejhezčí chvíle života či jen koukala na film. Sledovala šťastnou slečnu, která byla se svým partnerem. Lechtali se navzájem, smáli a různě svíjeli. Na chvilku přestali, potřebovali se vydýchat a ona na něj skočila. Využila chvíle jeho nepozornosti a začala ho znovu lechtat. Smál se, prosil ji, aby přestala… chvilku pokračovala ještě, ale pak přestala. Políbila ho. "Pomalu můžete už otevřít oči," zašeptala do ticha lektorka.

Nenávratno

12. března 2018 v 23:10 | Karamelka
Seděla na římse a dívala se dolů. Přemýšlela o svém životě, o tom, jaké to je, a jaké by to mohlo být bez ní. Přemýšlela nad tím, co udělala špatně, proč se dostala až sem. Co to způsobilo, ale ať si to přehrávala, jak chtěla, neviděla nikde žádnou chybu. Nedokázala pochopit, proč se cítí tak na dně. Proč už nevidí jinou cestou? Sledovala, jak pod ní plynou životy ostatních, ani se nestaví… všichni neustále někam spěchají. Říkala si, že ten spěch jednou všechny dožene na stejnou římsu, na které sedí. Naklonila se více, zhluboka se nadechla, zavřela oči a slétla.

Únos

2. března 2018 v 9:30 | Karamelka
Seděla připoutána na židli. Jediné na co myslela, byl její pes. Viděla ho před sebou. Cítila, jak moc jí chybí… chce ho ještě vidět. Dodával jí sílu. Pohnula zápěstím, pouta zacinkala. Netušila, co se děje, ale věděla, že musí pryč. Vzpomněla si, že viděla na internetu video, jak odemknout pouta pinetkou do vlasů. Jednu měla u sebe. Posunula se na židli, natáhla ruku a vytáhla ji ze zadní kapsy kalhot. Začala s ní pracovat, ani nevěděla, jak, ale povedlo se jí to. Rychle vstala a chtěla se dát na útěk, ale ucítila tupou bolest na hlavě, a pak už nic…

Nový domov

5. února 2018 v 11:14 | Karamelka
Bylo to jako sen. Seděla vedle něj a on jí ukazoval fotky jejich společného budoucího domova. Popisoval jí, kde co je, a kde co může být. Ukazoval jí místo na knihy, ukazoval jí jejich ložnici a přemítal, kde by mohl být v budoucnu pokoj pro děti. Poslouchala ho. Vnímala ho, ale nebyla schopna slova. Nikdy nevěřila, že si někoho najde, nikdy nevěřila, že zažije takový druh lásky… a najednou plánovali společné bydlení. Tomu nevěřila už vůbec. Společné bydlení. Neustále jí to znělo v hlavě. Nechala se unášet na obláčku štěstí. Ukázala na jednu z fotek, "Naše," zašeptala. Zasmál se, "Ano."

Ztracena

25. ledna 2018 v 10:52 | Karamelka
Cítila se pošpiněná, poskvrněná… jeho ruce se jí dotýkaly všude a ona jeho doteky nedokázala ze svého těla smýt. Potřebovala na to přestat myslet, potřebovala se uklidnit, ale bylo to tolik těžké. Stále si představovala, jak ji držel prsa. Něco jí říkal, ale ona nevnímala… tolik jí to bylo nepříjemné, chtěla utéct, chtěla křičet, ale ani jedno z toho neudělala. Jen tam stála nahatá a nechala ho. Nechala, aby si ji prohlížel, hodnotil ji, aby se jí dotýkal na intimních místech. Vzala si znovu mýdlo a snažila se umýt ten pocit, snažila se spláchnout vodou jeho doteky. Snažila se zapomenout.

Společné chvíle

14. ledna 2018 v 17:34 | Karamelka
Stála u kuchyňské linky a právě připravovala oběd, když v tom přišel za ní. Potichu se vkradl do kuchyně a zezadu ji objal. Usmála se. Tohle jí dělal často a ona to milovala. Chvíli jí objímal, pak jí odhrnul vlasy z krku a začal ji na něj líbat. Trvalo to jen chvilku, protože ji nechtěl příliš rozptylovat. Ale hlavně nechtěl, aby se zranila, proto se jen zase přitulil a koukal se, co dělá. Jí to nevadilo, líbilo se jí, když ji rozptyloval. Líbilo se jí, že mohou být spolu, líbilo se jí asistované vaření… líbila se jí každičká společná chvilka.

Relax

26. listopadu 2017 v 18:30 | Karamelka
Místností se řinulo teplo, pára a s tím vším i smích. Ten smích byl šťastného páru, který ležel v horké vodě. Užívali si společné chvíle. Ona ležela opřená o jeho hruď, on ji hladil po bříšku i rukou. Společně se bavili o škole, o práci, ale také o plánech do budoucna, jak bude vypadat jejich budoucí byt, kam pojedou na dovolenou, kam na výlet. Vedli odlehčenou konverzaci, společně relaxovali a nechávali se unášet na obláčcích fantasie. Bylo jim velmi dobře, byli šťastní a bezstarostní. Věděli, že ať jim den připraví jakoukoliv překážku, společně ji překonají. Věřili, že společně vše zvládnout.
 
 

Reklama