Hlas srdce

Hlas srdce-část šestá

6. dubna 2011 v 16:16 | Karamelka
V tu chvíli, naštěstí pro ni, přišel Parker: ,,Budeme se koukat na telku?" Oba se na něj otočili. Booth se usmál a pronesl: ,,Běž se dívat. My za tebou za chvilku přijdeme ju?" ,,Tak jo." Parker odešel. Booth se otočil na Kůstku a naklonil se k ní: ,,Kde jsme to skončili?" Kůstka se chvíli zamyslela a trochu si poposedla: ,,U toho, že nejsi dobrý jasnovidec." ,,Taky že nejsem." ,,Nemůžeš být ve všem dobrý." ,,A ty jsi?" ,,Ne," zasmála se, ,,neumím pořádně jezdit na bruslích." Oba se zasmáli. ,,Nejsi sama." ,,Proto sis je nevzal." ,,Jeden z důvodů." ,,Ale kdyby sis je vzal, tak by mě neměl, kdo chytat. Takže je vlastně dobře, že sis je nebral." Booth se zamyslel: ,,Jo. Půjdeme za Parkerem?" ,,Ano. Určitě mu už chybíme." Oba vešli do obývacího pokoje. Parker ležel na sedačce a spal. ,,Utahali jsme ho jako štěně." Kůstka se na Bootha usmála. ,,Odnesu ho do postele." Vzal Parkera do náruče a odnesl ho do pokoje. Kůstka mu šla otevřít dveře. Booth ho položil na postel a přikryl. Dal mu pusu, pohladil ho po hlavě a zašeptal mu do ucha: ,,Mám tě rád." Dal mu ještě jednu pusu a odešel.

Hlas srdce-část pátá

4. dubna 2011 v 6:23 | Karamelka
Když dorazili k autu, Hummer už tam nestál. Booth pomohl Parkerovi sundat brusle. Kůstka to zvládla sama. Brusle dali do kufru a odjeli do místního bistra. K jídlu si dali něco menšího. Parker si potom dal zmrzlinu. Chvíli tam seděli a povídali si. Čas, ale utíkal rychle, a tak museli za chvíli vyrazit domů.
K Boothovu bytu dorazili navečer. Zaparkoval na svém místě. ,,Všichni půjdou povinně nahoru," řekl Booth, který už vystupoval. Tahle věta byla hlavně mířená na Kůstku. Po cestě jí, ale ztuhlo koleno, a tak chvíli kulhala. Ale po chvilce to rozchodila. Booth nechal všechny brusle v kufru. Vyšli schody a zamířili ke dveřím se štítkem S. Booth. Booth odemkl a vešli. Parker utíkal k sobě do pokoje. ,,Nejdřív umýt ruce," volal na něj Booth. Parker vyšel z pokoje a držel v ruce karty: ,,Zahrajeme si?" ,,Nejdříve si běž umýt ruce," zopakoval Booth již jednou řečenou větu. Parker položil karty na poličku a šel do koupelny.

Hlas srdce-část čtvrtá

3. dubna 2011 v 0:06 | Karamelka
Ale spadlo před nimi dítě. Booth se zvedl a postavil ho. Muž blížící se k němu, otec dítěte, mu poděkoval. Své dítě chytl za ruku a odešli spolu. Booth se podíval na Kůstku. Ta už si vyzouvala boty. Booth jí vytáhl brusle a rozepnul na nich pásek. Pomohl jí je nazout a pak i postavit. Kůstka se na nich nedokázala udržet a spadla mu do náruče. Jejich oči se střetly. Chvíli na sebe koukali. Mezitím se už vracel Parker, a když je spatřil, začal se smát. Booth Kůstku postavil a chytl za ruku. Trochu popojela. Zavřel kufr se slovy: ,,Bude rozumnější, když bude někdo stát pevně na zemi." Parker přijel ke Kůstce a žduchl do ní. Ta se neudržela a spadla. ,,Parkere to nesmíš!" Booth se k ní rozběhl. ,,Jsi v pořádku?" Kůstka seděla na zemi a smála se. Booth jí chytl v podpaží a zvedl ji.

Hlas srdce-část třetí

2. dubna 2011 v 13:48 | Karamelka
Něco před devátou zazvonil zvonek. Parker se nejdříve zeptal tak, jak ho to naučil táta. Kůstka se mu představila. Poznal, že je to ona. Otevřel jí. Kůstce se naskytl pohled na Parkera, který byl ještě v pyžamu. ,,Ahoj Kůstko." ,,Ahoj, jak to, že jsi v pyžamu? A kde je táta?" Vešla a rozhlédla se po bytě, jestli neuvidí Bootha. ,,Táta spí." ,,Jak to?" podivila se Kůstka. Parker se přesunul do kuchyně posadil se na židli. ,,Já nevím," Parker si kousl do suchého rohlíku. ,,Tohle má být snídaně?" ,,Já nic jiného neumím." ,,Chceš já ti něco udělám," nabídla se Kůstka. ,,Tak jo," souhlasil Parker. Kůstka si šla pověsit kabát a vrátila se do kuchyně k Parkerovi. ,,Běž se zatím převléci než to udělám ano?" Parker se postavil, podíval se na Kůstku, usmál se a odešel k sobě. Kůstka šla nakouknout k Boothovi do ložnice. Opatrně pootevřela dveře a nakoukla. Booth ležel v posteli zakrytý až ke krku. Kůstka si také všimla láhve od skotské. Dveře zase zavřela a vrátila se zpátky do kuchyně. Za chvíli přišel Parker a posadil se zase na svou židli. Kůstka se na něj usmála a položila před něj talíř se sendvičem a zeleninou. Parker se do toho hned pustil. Kůstka se posadila naproti němu a usmívala se. ,,Vzbudíme tátu?" zeptal se s plnou pusou. ,,Necháme ho zatím spát." ,,A co brusle?" ,,Můžeme jít později a taky že půjdeme." Parker kousl do sendviče: ,,Tak dobře." Kůstka se na něj znovu usmála. Bylo na něm vidět, že mu chutná. Po snídani Kůstka umyla talíř a nůž. Parker to uklidil a šel do pokoje. Kůstka šla za ním. On se posadil na zem a koukal se na brusle.

Hlas srdce-část druhá

31. března 2011 v 12:04 | Karamelka
Kůstka se po cestě domů stavila v obchodě se sportovními potřebami. Měla štěstí, dnes prodlužovali otvírací dobu o hodinu. Nevěděla, které brusle si má vzít, a tak si raději nechala poradit. Prodavač jí doporučil několik značek. Kůstka si vybrala brusle, které se jí líbily. Byly krásně sněhově bílé s modrými tečkami a kolečka byla menší žluté barvy. Na krabici byla napsaná slova Crazy Fila. S výběrem byla spokojená. Krabici jí dali do tašky, zaplatila a konečně jela domů. Byla celkem unavená a myšlenka na horkou koupel se jí velmi líbila. Když dorazila do bytu, první co udělala, bylo, že šla do koupelny a napustila si vanu. Vzala si láhev vína a sklenku, položila to na vanu a přinesla si ručník s věcmi na spaní. Vysvlékla se a vlezla do horké vody s pěnou. Cítila se úžasně. K tomu všemu si pustila zvuk šumění moře. Nalila si víno a napila se. Pocit nejistotu a trápení postupně ustupoval. Hned se cítila lépe.

Hlas srdce-část první

29. března 2011 v 21:48 | Karamelka
Konečně po náročném týdnu je čekal víkend. Další případ uzavřen a padouch dopaden. Sice je ještě čekalo nějaké papírování, ale to už není tak náročné. Pokud tedy nemusíte vyplňovat papíry o tom, jak jste museli vystřelit a tím někoho zabili.
Booth seděl u sebe a díval se z okna. Před pár hodinami zastřelil viníka. Musel o tom napsat hlášení. Moc se mu, ale nechtělo. Těšil se až Rebeca přiveze Parkera a on s ním stráví víkend. Ale ještě měl hodinu čas. Přišel za ním Swets. Posadil se na židli. Booth se na něj otočil. ,,Agente Boothe chcete si o tom promluvit?" ,,O čem Swetsi?" ,,O tom, co jste musel udělat. Zabil jste člověka. Vím, že to byl brutální vrah, ale pořád to byl člověk." ,,Swetsi! Zabil jsem spoustu lidí a žádné trauma nemám, jasné?" ,,Takže o tom mluvit nechcete? Musím o vás napsat zprávu." ,,Zabil jsem vraha. Byla to sebeobrana. Jsem v pořádku. Ok?" Swets se na něj díval. ,,Hele Swetsi, víkend budu s Parkerem a nechci si ho kazit tím, že budu přemýšlet o tom, co jsem dnes udělal. Změnit to nejde. Smířil jsem se s tím." Swets se postavil: ,,Jsem si jistý, že jste v pořádku." ,,A co vám tu celou dobu říkám? Jsem v pořádku!" ,,Věřím vám. No já půjdu a užijte si víkend se synem." ,,Díky a taky že užiju." Swets odešel. Booth se opřel o opěrátko a oddechnul si. Už ho nebavilo vysvětlovat Swetsovi, že už na to skoro zapomněl. Měl i trochu strach, aby nepoznal, že lže. I když se už naučil Swetsovi lhát tak aby to nepoznal, dnes mu to nešlo. Swets je dost dobrý psycholog.
 
 

Reklama