jednorázové p.

Narozeninové překvapení

19. prosince 2015 v 16:48 | Karamelka

Dnešní den měl být významný, ale vypadala to, že se tak nestane. Vstal z postele, šel do kuchyně, kde už jeho přítelkyně dělala snídani jako každý den.
"Dobré ráno," popřál jí, když vešel.
"Ahoj lásko, tobě také dobré ráno," usmála se, "jak ses vyspal?"
"Dobře," rozhlédl se. Hledal nějaký dárek, nebo čekal alespoň, že mu popřeje. Vypadalo to, že zapomněla, že je zase o rok starší.
"To je dobře," usmála se a položila před něj obložený talíř s pečivem. Nalila mu džus, "nevzal bys dneska děti na hřiště?"
Napil se, "ano, rád. Půjdeš s námi?"
"Ne, volala mi Andrea," sedla si naproti němu, "prý by si potřebovala promluvit. Myslím, že se zase pohádala s Alešem."
"Zase? Vždyť nedávno jsi tam byla a usmiřovala je."
"Já vím no… tak jsem slíbila, že se stavím. Nevadí?"
"Ne, to je v pořádku, dobrou chuť," pustil se do snídaně.
"Dobrou," usmála se. Začala také jíst.

Pohovor - první verze

6. července 2015 v 20:32 | Karamelka
Potřeboval nutně práci, aby mohl platit nájem, mohl si koupit nějaké jídlo a také něco na sebe. Život si s ním pohrával, jak jen to šlo.

Volnost

23. března 2015 v 10:25 | Karamelka
Dneska je ale venku hezky. Sedím ve svém pokoji a sleduji sluníčko a mraky, které se honí po obloze. Už jsem si i zacvičila a měla jsem na sobě stále své legíny, ve kterých se mi cvičí nejlépe. Bylo to jako by mě slunce volalo ven. Jako by říkalo, ať si jdu zaběhat. Dlouho jsem neběhala. Milovala jsem to. Oblékla jsem si tedy tričko a uvázala kolem ramen mikinu, spravila jsem si culík, dala do uší sluchátka a jdeme na to.

Sníh

26. ledna 2015 v 7:00 | Karamelka
Zimu nikdy neměl moc v oblibě, nejen proto, že mu v zimě zemřel dědeček, ale také, protože se v zimě přestěhovali do nového města. Nikam nechtěl. Chtěl zůstat tam, kde vyrůstal s dědečkem, ale maminka měla jiný názor. V tu chvíli ji za to nenáviděl, ale jednoho dne se něco změnilo.

Knihy sbližují

10. srpna 2014 v 14:00 | Karamelka
Zahrál mu budík. Neochotně vstal. Vypnul ho. Odešel do koupelny. Po cestě se protáhl a zívl. Cítil se unavený, ale neměl jinou možnosti. Vykonal potřebu na toaletě, vyčistil si zuby, opláchl obličej a prohrábl vlasy gelem. Pak se vrátil do svého pokoje. Znovu se protáhl a zívl. Otevřel skříň a přemýšlel, co si vzít na sebe. Chvilku se díval do poliček a vybíral. Nakonec se rozhodl pro volnější zelené tričko s nápisem Never give up. Pak zvolil černé boxerky a tříčtvrteční kalhoty, které měly menší díru u kolene. Měl je nejraději. Cítil se v nich dobře a dneska se chtěl cítit dobře jako každý den, když šel do práce. Popadl batoh. Přidal tam jen svačinu a pití. Z postele vzal knihu a dal ji do kapsy na batohu, pak se vydal na dopravní prostředek, který jej odveze do práce.

Trnitá cesta

14. července 2014 v 16:20 | Karamelka
Snažila se. Bojovala, ale nikdy nebyla uznána. Přednost měl její sourozenec. To, on byl ten lepší. Každý den jí to dávali najevo. Nic nesměla, ale on mohl všechno, i když on byl dokonce mladší. Dávno jim bylo osmnáct, ale k ní se chovali, jako by to nebyla pravda. Nemohla chodit s přáteli ven, nemohla nikam jezdit, ale její sourozenec? Ten se sebral a byl pryč i dva dny.

Peníze na sny

22. června 2014 v 17:02 | Karamelka
Vždycky jsem snila, že si splním své sny, ale neměla jsem žádnou podporu rodinu. Mým snům se jen smáli a říkali, že jsem bláhová. Ale vážně? Mně to tak nepřišlo. Jen jsem prostě měla své cíle, za kterými jsem si šla. Někdy možná rázněji, ale šla. To, že oni své sny zahodili, není má vina. Nebudu trpět jako oni.

Povedený den

7. června 2014 v 1:14 | Karamelka
Nic a ani nikdo mě nemohl zastavit. Rozhodla jsem se tak. Oznámila jsem doma, že zítra půjdu do kina. Velice je překvapilo, že jdu sama, ale proč by ne? Co je na tom tak špatného? Vadilo jim to, ale já stejně šla sama.
Vyjela jsem raději dříve. Přece jen jsem nechtěla přijít pozdě. Těšila jsem se. V obchodním centru zrovna narváno nebylo. Prošla jsem si pár obchody. Dívala se na věci a přemýšlela, co bych si koupila. Nakonec jsem se rozhodla šetřit, ale jen do té doby, než jsem vešla do knihkupectví. Tam ví, jak mě obrat o peníze. Koupila jsem si nové knihy, které se mi zalíbily. Zrovna dneska jsem plánovala jít do kina na jednu zfilmovanou knihu. Po zkontrolování času jsem si ještě zašla na jídlo. Oběd o samotě. Alespoň jsem mohla chvilku pozorovat rodiny, páry a přátele, kteří tu také byli. Já jediná jsem seděla sama. Nevadilo mi to. Neměla jsem s tím problém být někde sama. Mohla jsem si uspořádat myšlenky a užít si trochu chvilky soukromí.

Můj svět

12. května 2014 v 18:00 | Karamelka
Rozpustila si vlasy. Nechala je spadnout na záda. Šimraly ji tam. Napustila si horkou koupel. Dala si tam pěnu. Pustila relaxační hudbu. Nastavila si na mobilu budík a odložila jej na poličku. Pak se ponořila do teplé vody. Namočila si své vlasy. Ponořila se celá a jen obličej měla nad hladinou. Zavřela oči. Nechala se unést do svého nového světa.

Věř si!

12. dubna 2014 v 12:04 | Karamelka

Vždy po prohraném zápase měl náladu pod psa. Dnes tomu nebylo jinak. Uvítala ho polibek a pohlazením po tváři. Byla znát na něm únava. Objala ho. Omluvil se jí a šel se osprchovat, i když tuhle proceduru už stihl ještě v šatně po zápase.
Ležela na posteli a čekala na něj. Dnes mu to trvalo dlouho. Z koupelny vycházelo chvílemi i tiché naříkání a menší rány. Povzdechla si, "Dnes ho to hodně vzala," pomyslela si a odložila knihu. Hypnotizovala dveře a doufala, že brzy už vyjde. Po dlouhých deseti minutách vyšel jen ve spodním prádle. Pousmál se, "Mohla jsi klidně spát. Nemusela jsi na mě čekat," sedl si na postel.
Usmála se. Tohle jí říkal vždycky. Posunula se k němu a zezadu jej objala, "Ale já ráda čekám, nechceš si třeba promluvit?"
 
 

Reklama