Svět pohádek

Nové přátelství

3. října 2014 v 16:38 | Karamelka
Seděla na kameni u krásně modrého jezera. Pozorovala klidnou hladinu. Jen u břehu plavalo pár kačen s labutí. Usmála se. Vstala. Slíbila, že se vrátí i druhý den.
Jak slíbila, tak udělala. Druhý den seděla zase na kameni a pozorovala klidnou hladinu, ale najednou něco postřehla. Něco se ve vodě mihlo. Přišlo jí to jako ocas. Vstala a šla se podívat blíže. Obešla kousek jezera, aby zjistila, co to bylo, ale už nic nespatřila. Usmála se nad tím. Rozhodla se obejít jezeru, když už neseděla. Pomalu se vydala lesní cestou kolem jezera.
Stále sledovala hladinu jezera. Něco se jí nezdálo. Po půl hodině opět něco zahlédla. Stála u břehu a sledovala jezero. Víte, co spatřila milé děti? Ona sama nevěděla, co to je. Trochu se bála, ale vy se bát nemusíte. Nedáme vás.
Stála u břehu a sledovala to. Blížilo se to k ní. Přemýšlela, jestli má utéct nebo počkat. Rozhodla se, že bude odvážná a počká. Najednou vykoukly dvě krásně modré oči. Zůstal stát dál. Zhluboka dýchala. Vynořila se šupinatá hlava, kde byly dvě dírky, nozdry. Vstoupila do vody i přes to, že měla tenisky. Dívala se na stvoření, které se pomalu vynořovalo. Nevypadalo nebezpečně. Líbilo se jí. Natáhla pomalu ruku. Stvoření se k ní přiblížilo a hlavou se dotklo její dlaně. Usmála se, "Ahoj, ty jsi příšera z jezera?"
Stvoření na ni zavrčelo. Trochu zacouvala. Pousmála se, "nechtěla jsem tě urazit… jsi moc hezká příšera. Budu ti říkat Steewe, chceš?" dívala se na příšerku.
Jméno se mu líbilo. Vycenilo zuby do úsměvu.
"Tak jo, od teď jsi Steewe," hladila ho po hlavě.
A tak začalo jedno neobvyklé přátelství. Jedna příšerka, která se schovávala v jezeře před lidmi, se ukázala, aby navázala kontakt s jednou slečnou, která se jí zamlouvala.

Z pohádky do pohádky - část druhá

26. března 2011 v 11:17 | Karamelka
Z pohádky do pohádky
Ráno přestalo pršet. Bára s Bíďou se probudili a někdo stál kolem nich.Nevěděli, kdo je to a co jim chtějí udělat. Báli se. ,,My jsme gumídci. Chtěli bychom se vrátit domů." ,,My jsme skřetové. Pomůžeme vám, jestli chcete." Bíďovi a Báře to udělalo radost. Ale nevěděli, že skřeti jsou mazaní. Skřeti chtěli jen tu knihu, líbila se jim. Připadala jim zajímavá, ale Bára knihu pořád hlídala. Není se, co divit, byl to lístek zpátky domů. A navíc kdyby ji ztratili Brepta by se zlobil. Skřeti přinesli materiál a nějaké nářadí. Ale nic víc udělat nechtěli, ale Bíďa potřeboval pomoci. Bára tedy odložila knihu vedle kladívka na zem a šla mu pomoci. Jeden ze skřetů toho využil a vzal ji. I když Bára křičela, skřeti utíkali i s knihou dál. ,,Barčo nech toho. Spravíme náš stroj a knihu získáme zpátky." Bára souhlasila a rychle s Bíďou dokončili opravy. I když nevěděli, kde skřeti bydlí, vzlétli. Letěli a přitom se koukali dolů, jestli něco neuvidí. Ale nic. Les byl velký a skřeti mohli být kdekoliv. A i když byli mazaní, nebyli chytří. Bára jednoho uviděla, tak ho sledovali. Stroj letěl potichu, takže o nich ten skřet nevěděl. Najednou zalezl do stromu. Bíďa s Bárou přistáli kousek dál. A opatrně se vydali pro svoji knihu, pro knihu gumídků.

Z pohádky do pohádky - část první

24. března 2011 v 17:56 | Karamelka
Z pohádky do pohádky
V lese žili Gumídci. Schovávali se před lidmi, kteří si myslí, že neexistují. Ti gumídci vlastní Velkou knihu gumídkovských vynálezů. Brepta je z nich nejstarší a nejmoudřejší. Umí čarovat a ostatním dobře radí. On je strážce této velké knihy. Bez jeho dovolení ji nikdo nesmí číst. Domácnost vede Babča, která v domečku uklízí, vaří gumídkům a stará se o ně. Aby Babča mohla uklízet, tak někdo musí udělat nepořádek. Na to jsou dva malí Gumídci jménem Bíďa a Bára. Jídlo, které Babča uvaří rád sní Bumla. V domě s nimi ještě žije Brůča, gumídek, co se stará, aby vše fungovalo. On je takový kutil.

Pohádka století

10. března 2011 v 9:04 | Karamelka
Pohádka století
Na paloučku v krtčím kopečku žije krteček jménem Kopeček. A vedle něj stojí žluto-červený domeček. A kdo v něm žije? No přece dva šikulové jménem Pat a Mat.
Každé ráno za nimi jezdí pošťák Maxi pes Fík. Krtečkovi položí dopis na kopeček a Patovi a Matovi ho dá do schránky, která je ráda, že vůbec stojí. Pat a Mat jsou dva malí mužíčci, kteří mají bláznivé nápady. Často si krteček Kopeček na ně ztěžuje na lesní správě. Ale nikdo s tím ještě nic neudělal. Jsou to sousedé, kteří se nemají zrovna v oblibě.
Jednou, když si chtěli přemaloval domeček, tak jim krteček vyměnil barvu za lepidlo. Pat vzal štětku, ale než ji stihl vytáhnout z kbelíku, přilepil se. Mat mu okamžitě spěchal na pomoc, ale také se přilepil. To vše pozoroval Kopeček a smál se. Nepomohl jim. Pat a Mat se na něj naštvali a od té doby si dělají různé naschvály.

Rybka Voděnka

7. listopadu 2009 v 16:55 | Lúca
Rybka Voděnka
Žila byla jedna rybka a ta se jmenovala Voděnka.Když vyrostla,tak ji rodiče vyhnali z domu,jak se to dělává v tomto rybníku,kde žili.Vrátit se mohla jen se svým nápadníkem,kterého si pak vezme.Samozřejmě,že některé rybky si vybrali hned první rybu,kterou potkali,ale později toho litovali.No a tak to bylo málem i s Voděnkou. V rybníku bloudila,plava a přemýšlela. Najednou zahlédla sumce a tak ji napadlo,že by ho mohla požádat o to,aby s ní šel domů,ona ho ukázala rodičům a pak by se mohl vypařit a ona by zůstala u rodiny.Myslela si,že plán je úžasný,ale to ještě netušila,že tím sumci ublíží,ale také tím něco změní. Když to řekla sumci ten se urazil a rychle odplaval.Voděnka nedokázala pochopit,proč sumec odplaval. Bloudila už týden rybníkem a pořád nic,nemohla si vůbec vybrat.A pak se ti stalo,vrazila do kapra,který byl mladý a krásný.Voděnka se do něj zakoukala.Omluvila se mu a on jí.Kapr, který se jmenoval Vodák ji pozval na večeři a už z toho byl vztah.Ale Vodák odmítl,že by šel s Voděnkou za rodiči,aby ji pustili domů.Bál se,že si ji nebude moc vzít.Nakonec ho Voděnka přemluvila. Rodiče Vodáka schválili a řekli Voděnce,že si nemohla vybrat lépe.A víte,co se změnilo?Sumec,kterého Voděnka urazila,byl zástupce starosty a on navrhli,že zruší zákon,který říká ,aby rodiče vyhnali své dcery z domu.Tento návrh byl schválen a od té doby v rybníce jsou všichni šťastni.

Živá noc

13. srpna 2009 v 11:21 | Lúca
Živá noc

Věděli jste,že v noci se hračky probouzejí a hrají si?Je o tom i tento příběh. Jedna holčička,která se jmenovala Lili měla spoustu hraček a každou měla stejně ráda. V noci když všichni usnuli,tak se hračky probudila a hráli si a zlobily se navzájem. Jednou se prasátko Bobík a zajíček Zazák se pohádali,ale byl to problém,protože měli být nejlepšími kamarády. Ráno je našla holčička jinak,než je dávala,a proto se divila. Druhou noc se do domu vloupal zloděj,ale všichni už spali a vzhůru byly jen hračky. Když uslyšeli hluk,byl vyslán myšák Myš, aby zjistil,co se stalo. Myšák jim popsal,co viděl.Hračky se vyděsily:,,Co budeme dělat?" ,,Co když někomu chce ublížit?" Hračky se hádaly a panikařily. Tohle jen mohla zastavit Judy,to byla opička,která byla z plyšáku nejchytřejší. ,,Dóóóóóst!!!" vykřikla a vše ztichlo, ,,tímhle jim vůbec nepomůžeme,mám nápad,uděláme na něj past a rozdělíme se." Hračky si nápad velmi pochvalovaly. ,,Vy tu zůstanete a budete hlídat Lili,ukázala Judy na skupinku panenek, ,,vy zase půjdete hlídat rodiče. Vydala další rozkazy. Na zloděje bafaly,schovávaly mu věci a až nakonec mu podkopli nohy a on se chytil kuchyňské linky,kde byli nachystané hrnce a ty stáhl s sebou. Teď zloděj udělal takový hluk,že se vzbudili rodiče i Lili. Když se šli podívat do kuchyně,tak našli na zemi zloděje,ale hračky už byly na svém místě a dokonce se i usmířil Bobík se Zazákem,protože mu společně podkopli nohy a zneškodnili ho. Policistům zloděj vyprávěl,že v domě straší. Rodiče se divili,co se tu noc mohlo stát,ale Lili něco možná tušila,a tak každý večer chodila spát dřív,aby si hračky mohly hrávat déle.

Přátelství

19. února 2009 v 17:28 | Lúca
Vodník

Tato pohádka je o vodníkovi Tomovi a rybce Rozárce. Vodník Tom byl velmi hodný vodník. Žil v rybníku Zelenáč, kde měl postýlku, ale nespal v ní. Ta postýlka byla pro unavené,nemocné nebo zraněné ryby. V rybníku se nesmělo lovit, ale to víte, že určitě si někdo zašel zalovit. Vodník ryby upozorňoval na háčky, aby si dávaly pozor. S Rozárkou se seznámil, když byla zraněná. Tom se o ní postaral a stali se nerozlučnými kamarády. Jednou v rybníku lovili ryby zlí lidé. A chytli Rozárku, druhá rybka Anežka, která to viděla, okamžitě plavala za Tomem a všechno mu řekla. Tom se vyděsil a okamžitě řekl:,, Musím Rozárku zachránit." A rybka na to: ,,A jak? Jak můžeš vědět, kde Rozárka je?" ,,Tihle lidé většinou ryby prodávají na trh. Musím se jít podívat na trh."rozhodl se Tom. ,,Ale jak tam zapadnu?" řekl si Tom. Pak ho napadlo, že má být karneval, tak že může jít na karneval. A tak se Tom vydal na trh. Lidé si mezi s sebou šuškali:,, Páni ten má, ale dobrou masku na karneval." ,,Ten určitě vyhraje odměnu za nejlepší masku." Tom našel prodejce ryb a uviděl tam Rozárku, ale byly tam i jiné ryby a ty prosili vodníka o pomoc. Vodník jim řekl: ,,Vrátím se večer a všechny vás osvobodím" Když se vrátil do rybníku tak poprosil rybku Anežku:Anežko prosím tě plav za vodníkem Billem a řekni mu, že ho prosím o pomoc. Jestli by nemohl přijít." Vodník Bill přišel a večer se vydal s Tomem na trh pro rybky. Rybky naskládali do kádinek a odnesli je do rybníka. Rybky poděkovali a odplavali domů. Tom byl rád, že je Rozárka v pořádku. Bill se přestěhoval k Tomovi a s Rozárkou se stali nerozlučnou trojkou.

Zamilované žirafy

25. ledna 2009 v 16:29
Žirafky

V Africe na savaně žijí žirafy a také tu začíná naše pohádka o zamilovaných žirafách. Mezi nimi byl jeden velký rozdíl, který velmi zajímal rodiče. Žirafa se jmenovala Julie a žirafák Adam . Julčina rodina byla bohatá, ale rodina Adama byla chudá a to vadilo rodičům Julie. Adam měl Julii velmi rád, chodili spolu do školy, ven, dokonce se někdy spolu učili. Ale když Julčini rodiče zjistili, že Adamova rodina je chudá, zakázala Julii se stýkat s Adamem. Julie se s ním, ale scházela pořád. Jednou byli v přírodní rezervaci, tak kde žila Julie a Adam, byli pytláci. Když Julie šla ze školy sama, tak toho pytláci využili a Julii unesly. To však viděl Adam a hned se vydal za rodiči Julie, ale ti mu to nevěřili. A tak se Adam vydal hledat Julii sám. Naštěstí Julie byla chytrá a mazaná. Dokázala si poradit a pytlákům utekla, ale nevěděla kde je a jak se dostane domů. Adam Julii hledal už tři dny, ale nepřestal ji hledat a hledal dál. Po čtyřech dnech Julii našel, ale Adam byl vyčerpaný, ale k Julii došel. Julie byla šťastná, že vidí Adama, ale nic ji neřekl, protože usnul. Až se probral byl už doma a vedle něho byla Julie a její rodina, která přišla poděkovat a omluvit se. Adam se později zeptal jakože je doma a otec mu odpověděl, že ho sledoval s kamarády: ,, Až jste usnuli, tak jsem váz odvezli domů."
Nakonec rodiče Julii dovolili se stýkat s Adamem a později si Adam Julii i vzal za ženu. A Julčini rodiče se s Adamovou spřátelili.

O ztraceném lvíčkovi

17. prosince 2008 v 14:32 | Lúca
O ztraceném lvíčkovi

Jako každá pohádka začíná žila byla, jednou bylo … Tak moje začíná, žila byla jedna lví rodina, které žila na savaně. Jejich syn se jmenoval Pepíček a byl velmi, ale opravdu velmi zvědavý a tak se velmi často někam zatoulal, ale vždy se vrátil. Jednou utíkal za motýlkem, který kolem letěl, ale nezpozoroval, že máma a táta na něj křičí, že jdou za tetou. Když lvíčka to přestalo bavit, tak se rozběhl domů, ale nikde nikdo. Byl celý zoufalý, plakal, ale nenapadlo ho jít se podívat k tetě a nebo počkat. Tak se rozběhl do okolí. Hledal, ptal se jiných zvířátek, ale nikdo je neviděl. Potkal uplakanou zebru a ta mu odpověděla: ,, Nevím, i já jsem se ztratila a hledám své rodiče." ,,Aha a nechceš, mohli bychom je hledat spolu?" zeptal se lvíček. ,,Ano!!" vykřikla zebra radostí. Tak se po savaně toulal lvíček se zebrou Zuzkou. Potkali stádo žiraf, antilop i slony viděli. U vody uviděli stádo zeber a tak se šli zeptat a podívat. Zuzka zjistila, že jsou tu její rodiče , a že ji hledají. Zuzka byla štěstím bez sebe, ale lvíček byl smutný. Rodiče zebry se nabídli lvíčkovi, že mu pomohou, prý viděli nějaké lvi u Ztraceného stromu v tom lvíčka napadlo, že jsou u tety a tak zebry lvíčka doprovodili a ano byli to jeho rodiče. Lvíček byl velmi šťastný a večer vyprávěl co prožil se zebrou, s kterou se velmi dobře skamarádil.
Nakonec vše dobře dopadlo a to je velmi dobře!!


 
 

Reklama